|
|
Neznámé březinovské rukopisy ve fondu Jakuba Demla v LA PNP Praha
Iwashita, Daniela ; Kořínková, Šárka
Téma a postava Otokara Březiny patří k ústředním konstantám celého Demlova díla. Básníkovy rukopisy o Březinovi však dosud nebyly probádány. Článek přibližuje výsledky výzkumu, v němž autorky v mylně označených a neuspořádaných osmi kartonech fondu Jakuba Demla v Literárním archivu PNP hledaly Demlovy texty o Otokaru Březinovi, identifikovaly je a rekonstruovaly. Do celkového uspořádání zahrnuly i další dva kartony označené jako „fragmenty Mého svědectví o Otokaru Březinovi“. Podařilo se tak sestavit téměř úplný rukopis Mého svědectví (97% ze zhruba 1000 číslovaných stran rukopisu). Jeho struktura i části sloupcových korektur vypovídají o postupné genezi knihy ve čtyřech blocích a o smyslu některých změn (mj. podstatná scelující i podvratná vrstva díla – komentáře v margináliích – vznikala až po vytištění). Dále se podařilo identifikovat pět větších fragmentů nepublikovaných přednášek z let 1929 až 1942. Studie zvláště pojednává o textu skandalizované přednášky z roku 1929 ve Velkém Meziříčí (59 dochovaných stran), kvůli které byl Deml trestně stíhán pro urážku hlavy státu a o níž dosud existovaly pouze sekundární zprávy s vybranými citacemi. Z rukopisu vyplývá, že Deml citoval nejen Březinovu kritiku Masarykovy filozofie, ale též chválu jeho mravního příkladu v roli prezidenta. Přednáška je zároveň první variantou závěru Mého svědectví o Otokaru Březinovi. Dalšími významnými rekonstruovanými texty je fragment tříhodinové přednášky v Brně z roku 1931 (83 dochovaných stran) o filozofii a životě Otokara Březiny nebo fragment z roku 1942, který mj. pojednává o smyslu protichůdných výroků v Březinových hovorech a korespondenci, jež však sám básník podle Demlova svědectví nepokládal za součást svého díla.
|
|
|
Mučedníci ticha
Čiháková, Barbora
Příspěvek rozvíjí tezi Jana Lopatky, který poukázal na souvislost mezi Jakubem Demlem a Janem Hančem. Sleduje souvislosti mezi poetikami obou autorů, zároveň však reflektuje některé jejich rozdílné přístupy a východiska, která do jisté míry souvisejí i s odlišným dobovým kontextem. Závěrem poukazuje rovněž na kompoziční princip stěžejní pro dílo obou autorů, tedy psaní jediné knihy.
|
|
|
Jak vznikly texty tasovských dětí na motivy Mých přátel
Čiháková, Barbora ; Fleglová, J.
Autorky popisují genezi následujících básnických pokusů žáků druhé třídy Základní školy v Tasově na motivy Demlových Mých přátel. Texty vznikly během workshopu Tasovské květy konaného před tamní konferencí, který pro děti zorganizoval Spolek Dobrá čeština s místním sdružením Slepíši a se studenty Vysoké školy kreativní komunikace v Praze.
|
|
|
Zdeněk Rotrekl a Jakub Deml – příroda, duše a duch
Zizler, Jiří
Příspěvek se zabývá vztahem Jakuba Demla ke krajině a zemi jako duchovním fenoménům a součástem božského řádu, který vyžaduje součinost a spolubytí. Poukazuje též na rozporuplný obraz přírody v díle Zdeňka Rotrekla, vytvářející k Demlovu extatickému vidění sui generis komplement.
|
|
|
Jakub Deml a T. G. Masaryk ve dvou pramenech
Podaná, Barbora
Příspěvek informuje o dvou pramenech k poznání vztahu Jakuba Demla a T. G. Masaryka. Prvním je Spis k trestnímu stíhání Jakuba Demla v Archivu Kanceláře prezidenta republiky, který kromě dokumentů ze soudního přelíčení z roku 1930 obsahuje prezidentovo schválení trestního stíhání, záznam telefonátu Karla Čapka, další svědectví o Březinových výrocích, žádost ministerstva spravedlnosti o udělení milosti i jiné doklady o vývoji prezidentova rozhodnutí o abolici. Druhým pramenem je devět Demlových knih se sedmi rukopisnými dedikacemi Masarykovi z let 1927 až 1935 (a jedna kniha s dedikací Edvardu Benešovi z roku 1938), které se nacházejí v dosud nezkatalogizovaném fondu Knihovny T. G. Masaryka.
|
|
|
Jakub Deml ve vzpomínkách Josefa Jelena
Burget, Eduard
V roce 1998 vydal kněz, básník a novinář Josef Jelen své paměti Jeden z prokletých, ve kterých se snažil obhájit své postoje z let normalizace. V textu akcentoval svá přátelství s řadou významných literátů, z nichž dominantní postavení zaujímal Jakub Deml, kterého Jelen v Tasově navštěvoval ještě v padesátých letech 20. století. Počátkem šedesátých let Josef Jelen duchovní službu opustil a krátce nato se stal tajným spolupracovníkem Státní bezpečnosti.
|
|
|
„Poslední Šlépěje“ Jakuba Demla aneb Jakub Deml samizdatový
Loučová, Petra
Autorka stati nejprve představuje neznámý ediční počin Josefa Veselého a Bohumila Macháčka, svazek Poslední Šlépěje (1982), vydaný v jihočeské samizdatové edici Jiřího Dindy JITROcel, který shrnuje v prvním vydání Demlovy pozdní veršované společenské komentáře a reviduje dosavadní literárněhistorický pohled na konvolut Demlových posledních básní, známý doposud pouze z uspořádání Jiřího Kuběny. V rozsáhlejší druhé, přehledové části studie rekapituluje vydávání Demlova díla a demlovské bádání v letech 1948–1989 v tehdejším Československu s důrazem na polooficiální tisky a samizdatové edice včetně časopiseckých a sborníkových příspěvků.
|
host ::
RSS.